Šipoun

Šipoun leží zhruba 4 km severovýchodně od Strunkovic nad Blanicí na úpatí vrchu zvaného Hnojnice a asi 10 km severozápadně od Netolic. Jádro obce tvoří okrouhlá náves, kterou prochází místní komunikace.
První psaná zpráva o Šipounu pochází z roku 1384 a váže se k nadaci Petra a Jana z Rožmberka. V roce 1492 prodal ves Jaroslav Stebňák ze Skryj bratřím Přibíkovi a Václavovi Býčkům z Nespečova, přičemž v majetku tohoto rodu zůstala po celé 16. století. V roce 1603 prodala Anežka Říčanská z Hodějova a Dubu Šipoun i s mlýnem, pilou a krčmou za 7 250 kop českých grošů Petru Vokovi z Rožmberka. Od té doby náležel Šipoun k panství Libějovice, které drželi po roce 1611 krátce Švamberkové a od počátku 20. let 17. století Buquoyové. Ti prodali libějovické panství a s ním i Šipoun v roce 1801 Schwarzenbergům, kteří je pak vlastnili až do roku 1848.
Šipoun náležel spolu s připojenou osadou Malá Blanice (Blanička) v letech 1850 – 1938 k soudnímu okresu Netolice a k politickému okresu Prachatice, v letech 1938 - 1945 pak k politickému okresu Písek. V roce 1945 přešel Šipoun opět pod okres Prachatice.
V roce 1594 bylo zaznamenáno v Šipouně 14 hospodářů, po třicetileté válce v roce 1654 se zde nacházelo 7 sedláků a 4 chalupníci. O sto let později žilo v obci 12 sedláků s rodinnými příslušníky, 6 podruhů, obecní pastýř a mlynář. V roce 1790 stálo v Šipouně 29 domů. Do roku 1848 stoupl jejich počet na 33, přičemž je obývalo již 228 osob. Poté se však počet obyvatel Šipouna trvale snižoval.
Na návsi se nachází jednoduchá čtvercová kaplička, v průčelí se segmentovým štítem zakončeným zvoničkou. Datum jejího vzniku není známo, nicméně stála zde už nejpozději v roce 1837. V roce 2011 byla renovována a zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Před kapličkou je umístěn pomník, věnovaný rodákům ze Šipouna padlým v I. světové válce, který pochází z roku 1923. K dokladům lidového stavitelství patří hospodářské stavení u čp. 1 se štítem ve stylu selského baroka a roubená chalupa čp. 14.

PhDr. Jana Sýkorová, 2011