Pouť

Před „Environmentálním centrem“ se objevily stany s lavicemi, na stolech byly tácky s koláčky, v čele prostoru se připravovala „Malá šipounská kapela“ v čele s primášem Mertlíkem a po 19. hod. počet návštěvníků První šipounské pouti dosáhl stovky. Mladí hasiči nabízeli z udírny a grilu klobásy a krkovičku. Zastoupeny byly všechny věkové skupiny, od nejmenších dětí, školáků, dorostenců až po seniory. Seděli jsme u stolu s manželi Prokopovými, s Boženkou a Radkem Flesarovými, vzpomínali a probírali chalupu po chalupě a jednotlivé rody. Kousek za Oberthorovými byl na Zlatém potoce starý mlýn a v něm pan Hanuš měl úl, ale byl také výborným truhlářem a muzikantem. A právě malíř a grafik Karel Oberthor nás přivedl do Šipouna. Bylo to 2. května 1972, kdy jsme poprvé za nevlídného deštivého dne přijeli. Hledali jsme „útočiště“ z Prahy. Volná chalupa pod rybníkem se nám nezdála, byl to domek, ne chalupa. Pak nám Karel Oberthor dal typ na horní náves. Číslo 12 se skoro zborcenými vraty, dvorkem s hnojištěm uprostřed, kůlnou a kadibudkou a velkou stodolou. Chalupa byla opuštěná, patřila panu Troblovi, který byl nemocný a ležel v poslední chalupě. Místo s pohledem dolů na Šipoun a rybníček, nás oslovilo. Slovo dalo slovo, nákup byl domluven. Od té doby uplynulo neuvěřitelných 44 let. Věkem nám bylo o deset let méně. Pustili jsme se do našeho životního dobrodružství. Malíř a grafik Oberthor nás zasvětil do kraje, poznávali jsme postupně nové sousedy: babičku Svobodovou, Mrázovi, paní Špirochovou, rodinu Petrlíků, Františka Jílka a jeho rodinu, Šenbauerovi, pana Michalce (starého ochotníka), pana Švíka, Královi, moudrou babičku Tomšů, Ludvíkovi, starého pána Rokůska, starého Havrdu, Martina Krále, babičku Marků. Syn pana Trobla (pracující na dráze) vybudoval v Trsovkách chatu, jeho dcera Iva se později provdala za truhláře a muzikanta Mertlíka z Pištína a tím se naše kontakty propojily s další rodinou - „mašinkovými“.
To vše nám probíhalo hlavou na pouťové zábavě. Mnozí z těch, které jsem vzpomenul, nás už sledovali z nebeské výše, ale mnoho jich bylo zastoupeno další generací: Fanda Mrázů s paní Miruškou, pan Švík s rodinou a vnoučaty, Jára Špiroch s ženou a synem Járou a jeho partnerkou,Váša Peterka s ženou Arou a děvčaty Sofijkou a Cecilkou, rodina Mertlíků a synové (Martin dokonale převzal úlohu moderátora); babička Tróblová bohužel chyběla, ale přitomna byla vodňanská větev rodiny, Jára Petrlík, kterého jsme sledovali od raného věku, dnes už vysokoškolák, také s partnerkou. František Jílek se opozdil, protože se právě vdávala vnučka Iveta (na svatbě její mámy jsme byli se ženou). Konečně Boženka, u našeho stolu, patří do velké rodiny Jílků.
A tak jsme opouštěli První šipounskou pouť s pocitem, že už nejsme pražskou náplavou. Naše rozhodnutí před 44 lety bylo správné.

Václav a Vojtěcha Špičákovi