Historie klubu

(zejména z pohledu mužského týmu )

Fotbalový oddíl Blaník byl založen v roce 1966. Svépomocí tehdy byly vybudovány zděné kabiny pro dvě mužstva a rozhodčího. Zatím bez umýváren a WC, hráči se umývali v řece. Hrálo se na přilehlé louce, občas i v Dubu, ale fotbal zde zpočátku žil jen do roku 1970.
Ke znovuobnovení činnosti došlo na podzim roku 1973 za předsedy výboru oddílu Jaroslava Váni. Nejprve se hrály přátelské zápasy, ale od následujícího ročníku byl oddíl mužů přihlášen do okresní soutěže. Tu v sezóně 1975/76 vyhrál a postoupil za trenéra Vozábala do okresního přeboru.
Dalším významným mezníkem strunkovického fotbalu byla výstavba nových kabin v letech 1983-85. Většina prací byla řešena brigádnicky členy Blaníku, ale i s pomocí mnoha strunkovických spoluobčanů. Ti všichni svým potem přispěli k vybudování nové stavby, jenž patří k nejlepším stejného účelu v okrese. Hlavním organizátorem výstavby kabin - základu každého fotbalového hřiště byl Miroslav Mottl. Mezi členy Blaníku, kteří obětovali nejvíce hodin ze svého volna ve prospěch brigádnické činnosti při výstavbě kabin patřili např. Miroslav Lakomý, Petr Kubička, Petr Sládek, Stanislav Hron, Jan Šnajdr, Josef Jiráň st., Jiří Sládek st., Jiří Brych, Bedřich Fencl, Jiří Sládek ml., Josef Mottl, Zdeněk Harvalík aj.. Samotné budování se samozřejmě neobešlo bez velké podpory městyse. V čele zastupitelstva tehdejšího MNV (místního národního výboru) Strunkovice nad Blanicí byl předseda Zdeněk Žemlička. Významné pomoci se tehdy fotbalistům dostalo také od JZD (zemědělské družstvo) Strunkovice nad Blanicí, zejména výpomocí strojové a jiné techniky. Činnost družstva řídil předseda Milan Lakomý.
Okresní přebor (muži) se hrál u Blanice od roku 1976 nepřetržitě až do ročníku 1990/91, kdy se podařil postup do krajské I.B třídy. Tehdejším trenérem byl Jiří Michálek a předsedou oddílu Jan Kašpar. V brance byl poslední instancí Jaroslav Jiráň (nyní člen výboru), jemuž kryl záda Josef Jiráň a v poli hráli Miroslav Mottl (později v I.B třídě působil , i na domácí trenérské lavičce, jakož i ve funkci předsedy fotbalového oddílu, a po čase zamířil trénovat i do Vitějovic), Jiří Brych (dlouholetý trenér mužů Strunkovic z posledního období, nyní i místopředseda) , František Gaier (později přestoupil do Šumavských Hoštic), Jan Mareš (později přestoupill do Vitějovic, kde hrál i trénoval), Rudolf Toušek (později trenér přípravky a žáků Blaníku), Miroslav Lakomý, Petr Kubička (později trenér přípravky a žáků Blaníku), František Kubička (dosud aktivní renomovaný střelec, jenž má každoročně několik desítek gólových zápisů) , Petr Sládek, Václav Kott (později přestoupil do Záblatí), Michal Polomský (později přestoupil do Nebahov a rovněž působí dlouhou dobu v roli sudího), Miroslav Fučík, Václav Beneš (po krátkých působeních v divizním celcích prachatického Tatranu a budějovické rezervy „Dynama“a několika zraněních, stále coby špílmachr týmu rozděluje míče ve středu zálohy Blaníku i v současnosti), Antonín Trojan, Josef Šabršula, Václav Škopek, Zbyšek Kubička (později i trenér přípravky Blaníku) a Jan Horelica.
Po vítězném tažení Blaníku okresním přeborem se vydařil také celku i tzv. anglický „double“. Tým totiž prošel vítězně ve stejném ročníku i okresními koly Českého poháru a týden po postupu slavil v Prachaticích i druhý úspěch sezóny. Koncem června roku 1991 tak hráči Blaníku zvedli po vítězném finálovém duelu 4:2 se Šumavskými Hošticemi pohár pro vítěze Českého poháru Prachaticka nad své hlavy.
V průběhu postupové eufórie a následného účinkování mužského týmu v krajských soutěžích začal vydávat Miroslav Mottl oddílový časopis Info Servis s různými fotbalovými aktualitami z dění v klubu. Čerstvé zprávy dodával takto domácí fotbalové veřejnosti po několik let.
V nejnižší krajské soutěži působil tým z městečka na Blanici devět sezón, když neúspěšnější byl ročník 1996/97. Strunkovickým plejerům se tehdy podařilo vybojovat 6. příčku (ze 14 mužstev). Avšak rok 2000 znamenal sestup do okresního přeboru.
Významnými postavami zelenožlutých domácích barev chránících strunkovickou svatyni byli v průběhu let, vedle již zmíněné opory Jar. Jiráně, Josefa Jiráně a dosud jednotky mezi tyčemi Blaníku Jiřího Paucha, i další výborní gólmani. Čisté konto klubu z „Mexika“ (odedávná přezdívka městyse Strunkovice nad Blanicí) se snažili udržet i např. Jan Šnajdr (tragicky zemřel v r. 2002), Bedřich Fencl (jinak poté dlouholetý sekretář klubu, vedoucí mužstva mužů a nyní od r. 2005 i správce hřiště), František Dušek a Jiří Vondrka.
Z velkého množství skvělých hráčů v poli, kteří oblékli v dosavadní historii strunkovický dres, mimo již zmíněných jmen, jež se zasloužila o postup je nutno zmínit ještě např. Pavel a Josef Jilečkové, Pavel Pudivítr st., Zdeněk Harvalík, Jan Kašpar, Václav Pech, Jaromír Vašíček st., Michal Polomský, aj.. Na přelomu století pak ještě začínají patřit k tahounům celku mužů i mladší generace. Již zmíněné V.Beneše, Fr.Kubičku, J.Paucha, P. Kubičkou, Zb.Kubičku, V.Škopka, doplnila „mladá vlna“. Z té jsou mimořádnými hráčskými osobnostmi např. Pavel Krump, Jiří Vašíček, které v posledních letech doplnili i Jiří Kureš a Jaroslav Cinádr.
Jelikož si Blaník již po dlouhé roky vychovává mnoho vlastních odchovanců v mládežnických kategoriích, tvořili vždy hráči ze Strunkovic a přilehlých osad převážnou většinu mužské jedenáctky. Hráči odjinud, kteří se na plácku u Blanice výrazněji prosadili, a třeba i delší čas tam kopali, byli spíše vyjímkami. Mimo velkých jmen pamatujících těžké divizní duely Jiřího Poštu, Václava Škopka, Jaroslava Rokůska, Josefa Osvalda a Václava Šány, se již prosadilo jen pár dalších jednotlivců. Těmi byli jen např. Svatopluk Jakoubek st. (posílil Blaník od sousedních bavorovských „ševců“), Miroslav Pubal (posílil Blaník těsně po postupu týmu do I.B třídy z Vlachova Březí, kam se po letech opět vrátil), Karel Pešek (po krátkých fotbalových začátcích v řadách dorostu Blaníku, byl dlouholetým hráčem mužů, trenérem mládeže a předsedou oddílu v sousedních Vitějovicích), Jiří Kureš (současný excelentní kanonýr Strunkovic je odchovancem kolínské mládeže, kde hrál i dorosteneckou ligu, a poté tzv. „zkoušel štěstí“ i v prachatickém Tatranu, toho času hrajícím ČFL) a Jaroslav Cinádr (nynější pilná včelka pravé zálohy Blaníku pochází z nebahovské líhně, odkud delší dobu hostoval v dorostu Prachatic).
O větší rozmach kopané v městečku na pomezí prachatického a strakonického okresu se podíleli v předsednickém křesle zejména vedle již uvedených Jaroslava Váni (taktéž po dlouhé roky starosta obce), Václav Černý, Josef Jiráň, Jana Kašpar, Miroslava Mottl, a v posledních letech bojuje společně s kolegy z výboru s problémy po Miroslavu Kašparovi od r. 2004 Karel Pešek.
K dlouholetým funkcionářům, kteří k bohaté fotbalové historii Blaníku neodmyslitelně patří je nutno přiřadit také zapáleného činnovníka a sekretáře klubu Jaroslava Petrlíka a Václava Kočárníka. Druhý jmenovaný rovněž působil řadu let ve funkci člena výboru a při výchově strunkovické mládeže.
Důležitým článkem fungování každého klubu je, ač se to zdá leckomu nicotné, činnost správce hřiště. Ačkoliv se jich na hřišti U Blanice již vystřídalo také několik, určitě byla nejvíce oceňována práce dlouhodobého „údržbáře“ fotbalového areálu Josefa Matějíka ze Strunkovic. Při vzpomínání na hodnocení jeho práce, hovoří za vše, slova spousty lidí točících se po léta kolem strunkovické kopané : „druhý Matějík se již nenarodí“. V současnosti (od r. 2005) má správcování pod palcem Bedřich Fencl.
Muži po sestupu z krajské soutěže v r. 2000, ještě v následujícím ročníku urputně bojovali o postup zpět do posledních kol. Hráčský kádr zatím držel pospolu a staronovou tváří, která se objevila u trenérského kormidla, byl trenér J.Brych. O chloupek, však byl v závěrečném zúčtování úspěšnější mladý celek Tatranu Volary. Ten získal pro zajímavost na konci soutěže 67 bodů, o jeden bodík více než Blaník (oba vzájemné zápasy skončili 1:1). Ačkoliv ze všech dalších okresních přeborů kraje, v nichž hrálo toho času 110 celků, získal pak nejvíce bodů již jen vítěz Táborska - 63, druhé místo pro Blaník bylo přes 66 bodů nepostupové.
Po nepovedeném tzv. „bleskovém návratu“ zpět do „krajských vod“ prošel postupně hráčský kádr Blaníku velkou obměnou, a to i funkcionářskou. Všichni věří, že po čtyřech neúspěšných, a asi i trochu smolných sezónách (třikrát druhé a jednou čtvrté místo) se konečně podaří postoupit zpět mezi tzv. krajskou elitu. Povolený dopink v podobě nově zbudované hrací plochy by mohl být velkým plusem.
Návrat mužského týmu do krajských soutěží velice znesnadnila v r. 2002 srpnová ničivá povodeň. Při té byla totiž totálně zničena strunkovická hrací plocha a klub ji musel s vypětím všech sil a s velkou podporou místního obecního úřadu dva roky budovat. V tomto období Blaníku velmi pomohly zejména sousední kluby z Dubu a Chelčic. V Dubu trénovala, jak mládež (žáci a dorost, přípravka byla dočasně zrušena), tak muži. Mládežníci zde hráli rovněž svá přátelská a soutěžní utkání. Muži měli svůj azyl na mistrovská utkání v Chelčicích, avšak přípravné zápasy sehrávali taktéž v Dubu. Za poskytnutí hřišť (při snížených pronájmech) a celkovou příkladnou péči a pomoc o postižené, si zaslouží, jak dubští, tak obzvlášť chelčičtí hostitelé velké poděkování. I v náhradních podmínkách na zapůjčených hracích plochách nehrály v tomto období (podzim 2002 - jaro 2004) strunkovické celky a zejména mužský tým, ve svých soutěžích vůbec podřadnou roli. Muži dokonce obě sezóny usilovali až do závěrečných kol o postup do I.B třídy, ale vždy skončili bohužel až druzí.
I v nelehkém období úplné rekonstrukce hrací plochy v letech , ale i úpravy jejího okolí a oprav vodou poškozené budovy kabin v letech 2002-04 (na rozdíl od sousedního Husince, kde ničivá síla vody z Blanice strhla i část kabin a bylo je poté nutno zbourat, ve Strunkovicích byla budova hřiště poškozena jen mírně) bylo zapotřebí vynaložit opět mnoho úsilí formou brigádnické pomoci.
Největší podíl na zdárném dokončení nového pažitu s automatickou závlahou a celkovém tzv. „zkulturnění areálu“ měly tyto osoby, či firmy: projektant Jiří Hrdina z Prahy, firma SIMA Hracholusky , jež celé hřiště i s podkladem vytvořila, starosta městyse Ing. Karel Matějka a činnovník Blaníku Karel Pešek (oba jedinci zajišťovali pro stavbu dostatečný finanční přísun, organizovali a koordinovali práce). Velice pomohl sponzorskou formou např. i podnikatel v kovovýrobě Jan Soukup z Vitějovic, který zhotovil na hrací plochu branky, vyrobil konstrukci hráčských střídaček, ale i např. přenosné branky pro tréninkové účely. Vlastních brigádnických hodin tentokrát nastřádali bez ohledu na zájmy rodin, a svých dalších potřeb nejvíce např. Jiří Brych, Bedřich Fencl, Jaroslav Jiráň, František Kubička, Václav Beneš, Roman Kašpar, Miroslav Kašpar, Jiří Vašíček, Jiří Pauch aj.
Každoroční tradiční akcí Blaníku, těšící se velkému zájmu strunkovické veřejnosti je Pouťový turnaj mužů. V roce 2005 se má hrát jeho jubilejní, již 25. ročník. Od roku 2002 se však hraje pod novým názvem a to, jako Memoriál Jaroslava Petrlíka st. a Jana Šnajdra. V tomto roce totiž oba dlouholetí a zasloužilí hráči a činnovníci zemřeli. Posledním vítězem na hřišti ve Strunkovicích byl v r. 2002 těsně před povodní klub z českobudějovicka Praktic Pištín. Ročník následující byl sehrán v chelčickém azylu. Ten, stejně jako následující, při němž se 7.8. 2004 slavnostně uváděla do provozu nově zrekonstruovaná hrací plocha vyhrál domácí Blaník.
Druhý den strunkovické Poutě sv. Dominika neděle, přesněji řečeno její odpoledne, bývalo věnováno přátelskému fotbalovému utkání dřívějších a současných hráčů Blaníku. Není bez zajímavosti, že většinou se vítězi stali hráči ročníků dříve narozených, z nichž již většina pověsila kopačky, před kratší, či delší dobou tzv. „na hřebík“. Zkušenost většinou slavila úspěch (anebo menší „únava“ po pouťové zábavě). Poslední dva roky (2003 a 2004), však hrála stará garda Blaníku, místo zmíněného derby s mladíky z oddílu, přátelské utkání se starými pány ze sousedních Chelčic.
Důležitou součástí Pouťového víkendu je každoročně i podvečerní Pouťová zábava, kterou také Blaník pořádá. Zde se mohou kulturně vyžít, jak občané Strunkovic a okolí, se svými hosty, ale i všichni účastníci fotbalového turnaje mužů. Do roku 2002 pořádal náš fotbalový oddíl i druhou kulturní akci. Byl jí vždy počátkem března maškarní ples. Od jeho pořádání, se však vedení klubu rozhodlo pro další roky odstoupit, z důvodu stále se zmenšujícího zájmu veřejnosti.
Další významnou každoroční turnajovou akcí, kterou muži Blaníku téměř se železnou pravidelností navštěvují, již téměř tři desetiletí, je turnaj v družební Kolové u Karlových Varů. Je s podivem, že za tu dobu přes celou plejádu generací vynikajících fotbalistů, kteří Blaníkem prošli, se podařilo vyhrát tamní Anenský pohár poprvé až v r. 2003. Úspěšnými plejery Blaníku tehdy byli – gólman Marek ŠRÁMEK (vyhlášen mj. brankářem turnaje), Karel Machala, Karel Pešek, Jiří Vašíček, František Kubička, Jan Zatloukal, Miroslav Šandera, Miroslav Kašpar, Jan Václavík, Ladislav Klein, Pavel Doležal, Petr Šrámek, Luboš Melichar, Lukáš Mařík a Petr Kortus. V roce 2004 se podařilo obrovský metrový pohár pro vítěze mužům Strunkovic obhájit.
Zajímavou tradici založil Blaník v samotném závěru kalendářního roku 2002. Činnovníci připravili v sále strunkovického KD pro hráče mužského a dorosteneckého kádru zelenožlutých „mexických“ barev zajímavý fotbalový turnaj trojic. Než o výsledky samotných zápasů turnaje, které jsou vždy velice urputné,jde spíše o poslední příjemně strávené chvíle s kamarády z Blaníku ve starém roce, i při následném posezení.