Výlet do Vídně

Sbor dobrovolných hasičů z Velkého Boru uspořádal v sobotu 9. dubna výlet do Vídně. Počasí nám přálo alespoň potud, že nepršelo, ale foukal docela studený vítr. Do Vídně jsme dorazili okolo 10. hodiny dopoledne. Z nábřeží Dunaje jsme se vypravili do centra, prohlédli si cestou kostel Panny Marie na Nábřeží (Marie am Gestade), jehož historie sahá až k 9. století našeho letopočtu; nyní slouží i jako pietní místo pro českou a slovenskou komunitu. Poté jsme zamířili ke katedrále svatého Štěpána, která ohromí svými rozměry. Stavba je 109 metrů dlouhá a 72 metrů široká. Katedrála je jednou z nejvýznamnějších gotických staveb v Rakousku. Části pozdně románského předchůdce stavby z let 1230/40 až 1263 jsou dodnes zachovány a tvoří západní průčelí, lemované dvěma pohanskými věžemi, které jsou vysoké asi 65 metrů. Celkem má katedrála svatého Štěpána čtyři věže: jižní věž je nejvyšší 136,4 metrů, severní věž nebyla dokončena a je vysoká pouhých 68 metrů. Je pozoruhodné, že v bývalém Rakousko-Uhersku nesměl být žádný kostel postaven výše než jižní věž dómu sv. Štěpána. Například katedrála Neposkvrněného početí v Linci byla postavena o dva metry níže. Věže o výšce 65 metrů je možno navštívit, k čemuž se někteří účastníci odhodlali i přes předpoklad nutnosti vystoupat po schodech. Teprve na místě bylo zjištěno, že pokrok se nezastaví ani v katedrále a na věž vede výtah. Pohled na město z této výšky je působivý. Za zmínku stojí i to, že katedrála je pokryta glazovanými taškami, které jsou vyrobeny v Rakovníku. Poté jsme si prohlédli habsburskou hrobku v kapucínském klášteře, kde jsme viděli nádherně zpracované sarkofágy členů Habsburského arcidomu počínaje císařem Matyášem († 1619) a konče Ottou († 2011). Celkem je zde pohřbeno cca 150 osob. Hrobku si návštěvník prochází sám a jistě stojí za návštěvu. Následovala prohlídka Hofburgu, impozantní stavby, její část v současné době využívá spolkové kancléřství. Prohlídka začíná v tzv. Stříbrné komoře (Silberkammer), kde je vystaveno porcelánové a stříbrné nádobí, jakož i vše, co sloužilo ke stolování a toaletě v době, kdy nebyly koupelny, jak je známe dnes. Například pozlacený stříbrný servis určený pro císařskou tabuli váží dohromady asi jednu tunu. Zajímavým exponátem byly složené ubrousky: tzv. císařský ubrousek byl z jemného lnu a měl rozměry 1x1 metr, speciální postup jeho skládání je tajný a znají ho jen dva lidé. Další část expozice je věnována císařovně Sissi – Alžbětě Bavorské, manželce císaře Františka Josefa I., jejímu životu i smrti (byla zavražděna při atentátu 10. září 1898 italským anarchistou Luchenim). Za zmínku stojí i to, že v jedné ze svých místností měla umístěno i cvičební náčiní (ráda a hodně cvičila, sportovala, jezdila na koni); nechala si vybudovat koupelnu s tekoucí vodou do vany (což v té době bylo naprosto neobvyklé). Prostory užívané císařem Františkem Josefem I. nabízejí vhled do jeho života a popisují ho jako obětavého a pracovitého člověka – prostě Rakušané ho mají rádi.  Sám sebe popisoval jako prvého úředníka císařství. Císař vstával obvykle ráno o půl čtvrté, pracoval celý den, přičemž dopoledne bylo vyhrazeno pro audience (kam se mohl objednat se svou záležitostí každý) – a za dopolední audience obvykle vyslechl záležitosti zhruba jednoho sta osob. Odpoledne pak vyřizoval další státní záležitosti. Jako ložnice mu sloužila místnost (sál) vedle pracovny, spal na velmi prostém lůžku (železná postel s matrací, nic honosného). Prohlídka je zakončena v jídelním sále, kde je k vidění prostřená tabule k císařské večeři s urozenými příbuznými a hosty. Večeře obvykle trvala 45 minut, servírovalo se (dle údajů průvodce) asi 14 chodů. Káva a koňak následovaly v jiné místnosti, kde pánové mohli i kouřit. Každý směl hovořit je s tím, kdo seděl u stolu vedle něj. Prohlídka Hofburgu trvá cca 2 hodiny, ale stojí za to. Výlet jsme zakončili návštěvou velikonočních trhů, množství kraslic, velikonočních ozdob, langoše, horké nápoje… Zpět doma jsme byli okolo osmé hodiny večer.

(Pavel Čížkovský, starosta SDH Velký Bor)